Řeší se zde vztah psychoanalýzy (1890 Zikmund Freud) a neuropsychologie (1940 A.R.Lurija) i neuropsychologie snů. Základy tohoto oboru vznikaly v 19 století při popisu poranění mozku Phinease Gagea a změny jeho osobnosti dle místa poranění mozku.

Mozkové buňky (neurony) jsou složeny z šedé hmoty (tělo) a bílé (výběžky – dendrity pro příjem vzruchů a axony pro vysílání vzruchů). Dendridy a axony tvoří v mezerách synapse pomocí chemických látek, neuropřenašečů. Šedá hmota tvoří jádra, vrstvy, kůru, cortex.

Mozkový kmen je prodloužením míchy – Varolův most, střední mozek, mezimozek, hypofýza. Koncový mozek má pravou a levou hemisféru, přední a zadní část – každá má pak 4 laloky (týlní, temenní, spánkový a čelní). Jádra tvoří bazální ganglie, amygdala a další části.

Napojení na svět přes smyslový aparát je v zadní části mozku, hybný aparát v přední části mozku. Projekční kůra je místo napojení, asociační kůra je místem zpracování, vzpomínek, integrace. Nervové přenašeče jsou excitační (vzruchy) jako glutamát, aspartán a inhibiční (uklidňující) jako GABA. Vedení vzruchů je kanálové pomocí těchto nervových přenašečů nebo stavové pomocí rozptýlených přenosů díky serotoninu, dopaminu, acetylcholinu, hystaminu, hormonům a peptidům.

Myšlení lze dělit na materialismus (jen hmota) x idealismus (jen mysl), monismus (vše vychází z jediné podstaty) x dualismus (působení dvou protikladů). Turingův test myšlení – testuje umělou inteligenci pomocí otázek a porovnání s odpověďmi člověka – stroj nemá empatii.

Mysl (95%) je stav, nevědomé chování přímo ze smyslů. Vědomí (5%) obsahuje ego, vnímání, potřebuje napojení na tělo, je v přední části mozku (Damasio). Systém základních emocí tvoří hledání (s podsystémem touha), vztek, strach a panika. Je spíše pravidlem, že se minulost v duševním světě spíše zachovává. Paměť je vědomá (expplicitní) a nevědomá (implicitní).

Sny a halucinace – REM – rychlý pohyb očí, není to ale totéž jako snění, sny jsou i mimo REM (z 20%).  Základní emoce hledání je hnacím systémem snů, kdy koncová část zrakového vnímání v mozku tvoří obrazy.

Vliv na duševní vývoj ve vyrovnaném poměru mají geny (23 chromozomů) a prostředí. Muži a ženy mají rozdíly v propojenosti hemisfér, velikosti mozku i hypotalamu (hormony).  V hemisférách jsou vjemy a motorika rozděleny symetricky, asociační kůra však asymetricky. Je hypotéza, že levá se zaměřuje na jazyk, racionalitu, logiku, pozitivní emoce a pravá na obrazy, intuici, kreativitu a negativní emoce.

Podle Freuda se nevědomé myšlenky stanou vědomými, když se vysloví, zobrazí (sen), nebo procítí (emoce). Na tom je založena léčba mluvením. Pohled na mysl zevnitř zkoumá psychoanalýza a zvenku neurověda.