Nejsme svou vlastní myslí. Bytí je věčný, stále přítomný život za nesčetnými životními formami, které podléhají narození a smrti. Bytí je však také hluboko uvnitř každé formy jako její nejniternější, neviditelná a nezničitelná podstata. Je přístupné v každém okamžiku jako naše nejhlubší já, jako pravá přirozenost.

Prožívání reality, našeho bytí nám brání ztotožnění se s myslí, která nás nutí neustále přemýšlet. Osvobození od mysli lze dosáhnout nezaujatým pozorováním a nasloucháním svému hlasu ve své hlavě, myšlenkám, které se opakují jako stará gramofonová deska a uvědoměním si sebe sama, že nejsme ten hlas, ty myšlenky, jsme jen svědkem jejich toku. Cesta osvícení je odnaučit se ztotožňovat s vlastní myslí a užívat si mezer v myšlenkovém proudu.

Naše ego se zabývá minulostí a budoucností, pro současnost nemá prostor. V místě styku mysli a těla dochází ke vzniku emocí. Je třeba se naučit pozorovat i své emoce, protože ty mohou být způsobeny i podvědomými myšlenkami, které si přímo neuvědomujeme.  Klid a emoce láska a radost jsou spojeny s naším přirozeným bytím.

Nahromaděná bolest minulosti si tvoří z negativního energetického pole emoční tělo. Ve chvíli, kdy si ho uvědomíme, ztratí možnost předstírat, že je námi. Důležité je ho jen pozorovat, nehodnotit, nepřemýšlet o něm. Základem emoční bolesti je strach, jakmile se neztotožňujeme s myslí, jsme ho zbaveni. Touha ega po celistvosti se promítá do toho, že nám stále něco chybí a vyvolává tím žádostivost a chtivost, které vedou do propasti prázdnoty života.

Je třeba se zbavit iluze času, který je neoddělitelnou součástí mysli. Nic neexistuje mimo přítomný okamžik. Čas je třeba užívat jen v praktických situacích. Slibování vyššího dobra v budoucnosti ospravedlňujícího strašné prostředky v současnosti bylo mnohokrát prostředkem pro zotročení a tyranii lidí. Budoucnost je obvykle replikou minulosti. Všechny negativní emoce jsou způsobeny odmítáním přítomnosti a hromaděním psychologického času. Všechny problémy jsou jen iluze naší mysli. Nesoustřeďme se na plody své činnosti, ale na činnost samotnou.

Je třeba se ptát sebe sama – Jsem v tuto chvíli spokojen? Pokud ne, je třeba pozorovat své emoce a myšlenky a odhodit své negativní emoce. Negativní emoce začišťují nejen nás samé, ale kolektivní duši lidstva. Je třeba si s protistranou promluvit, nebo si uvědomit marnost svého negativního smýšlení.

Spojení s vnitřním tělem lze realizovat uvědoměním si života, energie v jednotlivých částech svého těla. Hmotná struktura nazývaná tělo však není skutečné my, je to jen náš iluzorní závoj, s kterým ovšem nebojujeme, neboť uvnitř se skrývá krása naší reality. Vědomá přítomnost je čisté vědomí osvobozené od myli, od světa formy. Vnitřní tělo je naším spojením s bytím, resp. je tímto bytím. Bránou do sféry neviditelného bytí je meditace, práce s čchi, bezesný spánek, přítomný okamžik, ticho, vědomá smrt.